Ano, je to tak. Zaskočilo Vás to? Myslíte si něco jiného? Tak se na to pojďme společně podívat.

Již od nepaměti funguje ve společnosti tzv. dělba práce. Každý dělal to, co uměl nejlépe, a výsledné produkty se pak vyměňovaly barterem (výměnný obchod) a později za peníze. V pravěku bylo nemyslitelné, aby žena šla lovit zvěř a muž sbíral plody stromů. Zároveň bylo nemyslitelné, aby se nepodělili. Ve středověku ženy ušily oděv, jiné ženy uměly vyrobit víno či vyléčit nemocné bylinkami, muži zase zpracovali maso nebo kov. Pak se všichni sešli na tržnici a proběhl výměnný obchod.

21. století se označuje jako informační doba, doba profesionalizace. Máme obrovské množství možností, v čem se realizovat. Máme skvělé lékaře, špičkové právníky, technologické experty, kreativní kadeřníky, originální malíře. Máte pocit, že si uděláme operaci očí sami? Dokážeme se u soudu zastupovat, umíme si opravit auto nebo počítač? Ostříháme se sami? Ne. Proč si tedy myslíme, že nepotřebujeme službu finančního plánování? Důvody se nabízí dva. První důvod je ego a druhý je důvěra.

EGO

Peníze jsou citlivá záležitost. To je ale i zdraví a krása. A o tom my mluvíme. Kdyby si každý majitel firmy řekl, že nepotřebuje finančního nebo obchodního nebo technického ředitele, manažery a dělníky, asi by to moc daleko nedotáhl. Ví, že sám to nezvládne.

A teď zpátky k jednotlivcům a domácnostem. Co riskujeme, když si řešíme finance sami? Zaprvé obětujeme čas, který můžeme trávit s rodinou, zadruhé riskujeme nedostatek informací nebo příjem nekvalitních informací, které si nejsme schopni ověřit. Internet je čím dál více irelevantním zdrojem informací, jejich pravdivost se dostává ke hranicím 50 %. Jsme neobjektivní k vlastním penězům. Je dokázáno, že náš mozek se řídí 10x silněji emocemi než rozumem.

Navíc jsme zcela iracionální ve výběru ze dvou možností. Harry Markowitz, nositel Nobelovy ceny za teorii portfolia se ptal ve svém výzkumu universitních profesorů, jak by rozložili peníze na penzi, kdyby měli dvě možnosti. U první možnosti výběru mezi akciový a dluhopisový fond odpověděli procentuálně 50/50, u druhé možnosti mezi akciový a smíšený fond 50/50 a u třetí možnosti mezi smíšeným a dluhopisovým fondem opět 50/50.

Ještě si stále myslíme, že si finance zvládneme uhlídat sami? Možná že v této chvíli už si tak jisti nejsme, ovšem dál se nabízí problém, koho si vybrat. Komu důvěřovat natolik, abychom s ním probírali onu „citlivou“ záležitost.

DŮVĚRA

Musíme si přiznat, že důvěra ve finanční poradce je v Česku poněkud pošramocená. A proč? Protože tomu náš systém dal prostor. Po pádu komunismu se nám otevřely nevídané možnosti, ať už osobní, pracovní či podnikatelské. Zákonné regulace se nestačily přizpůsobit a na trhu vznikaly desítky finančních institucí, v podstatě zde rostly jako houby po dešti. Bariéry vstupu do odvětví byly téměř nulové, a proto se mohlo stát, že vám s penězi radil ne zcela kompetentní člověk.

Teprve za posledních pár let vidíme snahu naši centrální banky omezit počet takových lidí tím, že nastavuje překážky v podobě certifikace každého odvětví financí. Jinak řečeno, abyste mohli radit lidem ve financích, musíte dokázat ČNB, že jste profesionál. Jen pro představu, nový zákon o distribuci pojištění z loňského roku „zkrouhl“ počet poradců ze 120 000 na 34 000 / www.apl.cnb.cz/.

České národní bance pomáhá s certifikacemi evropská organizace EFPA (European financial planning association), která má v Evropě pověst prestižní organizace vzdělávající největší profesionály ve finančním plánování. Tito profesionálové se pyšní titulem EFA (European financial advisor) nebo EFP (European financial planner), který je nejvyšším stupněm certifikace. Organizace usiluje o zavedení titulu jako podmínky pro podnikání ve financích, ke dnešnímu dni tj. 28.5.2019 je těchto poradců zatím pouze 307 v celé České republice (www.efpa.cz).

Jak si tedy vybrat „svého“ poradce? Není od věci si nastavit dvě kritéria – jaké má poradce certifikace a jaký má se mnou záměr. A podle čeho poznáme záměr poradce? Existují v podstatě 3 druhy poradců.

1, Zaměstnanci jednotlivých finančních institucí, typicky bank, pojišťoven apod. Záměrem je nabídnout produkt, nabídka je omezená na danou instituci. Přitom na začátku měsíce nebo i celého roku je dán přesný počet úspěšného prodeje daného produktu.

2, Obchodní zástupci, kteří zastupují více finančních institucí. Záměrem je nabídnout produkt a vyřešit aktuální potřebu klienta. Nabídka většinou není omezená a díky obchodnímu zástupci máme srovnání trhu a tušíme, že nám vybere nejlepší variantu hypotéky, pojištění apod.

Ale chceme to takto? Zastoupení těchto skupin poradců v západních zemích hravě zvládne internet. Ze srovnání produktů a jejich zprostředkování se stává mechanická záležitost. A tak si řekněme, jaký záměr a funkci má třetí typ poradců.

3, Finanční plánovači detailně proberou naši finanční a životní situaci, náš postoj k penězům, naše cíle, potřeby a čeho vlastně v životě chceme dosáhnout. Proberou s námi rizika, která si třeba ani neuvědomujeme, upozorní nás na situace, které nás můžou potkat. Na základě těchto informací určují finanční plán – strategii, které se budeme držet a pracovat na ní dlouhodobě. Na závěr nabídnou produkty, které onu strategii kopírují.

Ptejme se tedy poradců, zda splňují parametry, které si představujeme u člověka, jenž bude několik desítek let našim rádcem ve financích. Zajímejme se o jeho kompetence i o jeho záměr s námi. Jedině tak se trh v Česku pročistí.